English

Jeden rok ve školce bez další podpory nestačí

Datum: 10. 10. 2018
Kategorie: Podpora pro rodinu a dítě

Tisková zpráva

K tomuto závěru dospělo šetření, které iniciovala organizace Člověk v tísni, a do kterého se zapojila i Amalthea z.s. Výzkum, jenž proběhl formou strukturovaných rozhovorů, měl za cíl zmapovat dopady povinného předškolního ročníku, a to jak z pohledu učitelek MŠ, tak z pohledu rodičů předškoláků – dětí ohrožených sociálním vyloučením.

Rozhovory proběhly celkem s 19 pedagožkami, které měly ve třídě povinné předškoláky nastoupivší až v 5 letech, a dále s 27 rodiči dětí, které navštěvovaly povinný předškolní ročník, předtím však prošly předškolním klubem.

Učitelky se shodují na tom, že jeden rok ve školce nestačí na to, aby se děti, které předtím nikam nedocházely, připravily na školní docházku. Děti jsou v mnoha směrech nepřipravené, a to jak z hlediska znalostí a dovedností, tak i sociálně.  Je potřeba počítat s delší dobou adaptace, socializace, učení se pravidlům, režimu a sebeobsluze apod. 

Na systematickou pedagogickou práci s cílem připravit dítě na školní docházku příliš prostoru nezbývá. Další významnou překážkou je často nepravidelná či nedostatečná docházka dětí. Děti proto obvykle dostanou odklad školní docházky.

Pedagožky si postěžovaly na nedostatek personálu (zejm. kvalifikovaných asistentů) a příliš velký počet dětí ve třídě. Z toho plyne nedostatečný prostor pro individuální práci s dítětem. Podle učitelek nezbývá dost času i pro práci s rodiči. Na druhou stranu však pedagožky vnímají práci s rodinou jako velmi důležitou a rodinné zázemí má dle nich zásadní vliv na vývoj dítěte. Rodiče však prý často postrádají potřebné kompetence, nebo vzdělávání dětí nepokládají za důležité, nezajímají se o něj, někdy mají nedůvěru vůči školce jako instituci, nerozumí instrukcím a požadavkům ze strany MŠ. Učitelky mnohdy označují rodiče jako nespolehlivé, bez zájmu o vzdělávání dítěte. Přitom je podle nich velmi důležité připravovat dítě i doma, aby dohnalo své hendikepy. Jako další bariéra ze strany učitelek je uváděna neznalost relevantních pedagogických metod pro práci s dětmi z odlišného jazykového a sociokulturního prostředí.

Učitelé oceňují práci předškolních klubů a jejich přínos. Děti, které předtím do klubu docházely, se rychleji adaptovaly, uměly fungovat ve skupině, znaly „školkový“ režim.  Tyto děti vykazovaly větší úspěšnost při zápisech do ZŠ. Také se lépe spolupracovalo s rodiči těchto dětí.

I přes uvedené potíže je celkově povinný předškolní ročník hodnocen jako přínosný pro děti i rodiče. Děti obvykle udělají velký pokrok v socializaci – naučí se fungovat v kolektivu vrstevníků, osvojí si pravidla, osamostatní se od rodičů. Rodiče oceňují nové dovednosti a znalosti u dětí, uvádějí, že se zvýšila samostatnost dítěte a zlepšila se komunikace, vyjadřování v češtině apod. Dítě si našlo kamarády a rodiče si mnohdy rozšířili sociální kontakty.

Doporučení vyplývající ze šetření:

  • Jeden rok nestačí – je potřeba včasnější zapojení dětí do vzdělávacího systému.
  • Potřeba personální podpory ve školkách – asistent pedagoga, školní asistent - využít je i pro komunikaci s rodinou.
  • Tvorba individuálních vzdělávacích plánů (pomůže diagnostika z PPP, SPC).
  • Individuální práce s dítětem a práce v malé skupině.
  • Nové metody práce s dětmi z odlišného jazykového a sociokulturního prostředí.
  • Práce s rodinou - terénní sociální podpora, podpora rodičovských kompetencí, osvěta a poradenství (sociální pedagog).

 Další informace o výzkumu najdete ZDE