Cesta k dítěti

Projekt je financován ze sbírky Pomozte dětem organizované Českou televizí a Nadací rozvoje občanské společnosti.

Doba realizace projektu: 07/2018 - 06/2019

Popis projektu:

Děti, které vyrůstají v náhradní rodinné péči, zažily na počátku svého života náročné situace (opuštění, zanedbávání, týrání, zneužívání), které výrazně ovlivňují jejich další život. Amalthea pomáhá těmto dětem, aby znovu uvěřily, že vztahy s lidmi jsou bezpečné a ony samy si zaslouží lásku. Terapeutické a psychologické služby Amalthey pomohou dítěti vypořádat se s traumaty, které zažilo. Náhradním rodičům pomohou pochopit projevy dítěte a vhodně na ně reagovat.

Příběh Filipa

Malý Filip (5 let) vyrůstal od narození v Dětském centru. Mamka ho tam občas navštívila. Náhradní rodina se pro něj nenašla, možná i proto, že má zdravotní postižení a péče o něj je tedy náročnější. Nakonec se na něj ale usmálo štěstí. Pěstouni, kteří přijali do rodiny jeho čerstvě narozeného bratra, po nějaké době usoudili, že by bylo fajn, aby bratři vyrůstali společně. Filip k nim začal jezdit na návštěvy a brzo u nich zůstal už napořád.

Pro Filipa, který nikdy nezažil rodinný život, je to úplně nový svět. Pěstounka se na nás obrátila s tím, že je z Filipa úplně vyčerpaná. Filip chce být pořád s ní, vyžaduje stoprocentní pozornost celé rodiny, neustále mluví, dělá vše proto, aby si ho všímali – je mu jedno, jestli si s ním hrají, nebo se na něj zlobí – hlavně, že na něj reagují. Filip pořád všem říká, jak je má rád, chce donekonečna slyšet, že i oni jeho. Ale pěstounka vnímá, že nerozumí obsahu těch slov, „On neví, co je opravdový vztah, jen ho zoufale chce, i když neví jak.“ Filip se snaží všechny a všechno kolem sebe ovládat.

Pěstounka s Filipem začali pracovat s psycholožkou formou Dyadické vývojové terapie. Psycholožka diagnostikovala u Filipa poruchu vztahové vazby a společně s pěstounkou hledají cesty, jak Filipa naučit nové způsoby, jak může dospělého vnímat a jak může sám sebe zažívat ve vztahu k dospělému. Pomocí speciálních hravých technik se Filip učí důvěřovat, že dospělý je tu pro něj a nikam nezmizí, ani když se mu chvíli nevěnuje. Že nemusí vše ovládat a řídit on, ale že může něco nechat i na ostatních a nic zlého se nestane. Pěstounka pomocí terapie hledá svůj vztah k Filipovi a cestu k jeho bezpodmínečnému přijetí.

Pěstounka vnímá velkou úlevu. Dívá se teď na Filipa jinak, jeho chování ji už tolik nerozčiluje, když rozumí, proč to dělá. Filip dělá také pokroky. Dokáže se už někdy zabavit i sám. Je přizpůsobivější, postupně přijímá přirozený chod rodiny. Je na něm patrné celkové uvolnění – zdá se, že uvěřil, že nemusí bojovat, aby dostal vše, co potřebuje.