English

Na koloběžce k "moři" DEN 1

Náš kolega Petr se rozhodl vydat se k velké vodě na koloběžce. Bláznivý nápad? Možná. A aby toho nebylo málo, napadlo nás propojit koloběžku s tématem pěstounské péče.

Říkáme si, že být pěstounem je jako jet na koloběžce. Jízda na koloběžce není ani jízda na kole, ani samotný běh nebo chůze, ale je to vaše cesta, váš osobitý způsob. Když jste pěstounem, nejste ani máma, ani táta, ale máte svoje nezpochybnitelné a vlastně nenahraditelné místo v životě konkrétního dítěte.

V průběhu celého týdne jsme den po dni hledali paralely s jízdou na koloběžce a životním příběhem pěstounské rodiny Novákových. A paralely jsme opravdu našli. Cesta pěstouna stejně jako cesta na koloběžce může být místy náročná. Přináší ale i plno radosti a dobrodružství. A pokud je člověk trpělivý, dosáhne kýženého cíle.

Petr k cestě:

V Brně skončil vlak na Dolním nádraží kvůli rekonstrukci "hlaváku", což bylo ani nevadilo, protože cyklotrasa je hned za rohem. Předjížděl jsem kočárky a dokonce pár kol.

Skvělý počasí, skvělý povrch trasy, neskutečně to frčelo. Občas tedy nějaký štěrk, co zpomaluje, ale to se dalo zvládnout. Cestou jsem se kochal, někdo na mě volal „trhni si“, což je asi pozdrav koloběžkařů.

Koloběžka rozhodně budí zájem. Trochu ohřátý ze sluníčka jsem se navečer ubytoval, dlouhá sprcha, jídlo a odpočinek. Velká spokojenost a baví mě to! Rakousko se blíží.

Příběh Novákových:

Pěstouni: Na začátku šlo všechno skvěle. Tomáš byl na svůj věk strašně hodný, poslouchal na slovo. Občas se počůrával, ale nic, co bychom přeci nezvládli.